stalo se v jeden den, ⁺když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
     [⁺Mt 21,23]
² I řekli jemu: ^*Pověz nám, jakou mocí ⁺tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
     ^*Mt 21,23; Mk 11,28; Sk 4,7; [⁺7,27]
³ I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
⁴ Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
⁵ Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
⁶ Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele ⁺tak drží, že Jan jest prorok.
     [⁺Mt 14,5]
⁷ I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
⁸ I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
⁹ I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden ^*štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
     ^*Ž 80,9; Iz 5,1; Jr 2,21; Mt 21,33; Mk 12,1
¹⁰ A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ⁺ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
     [⁺Mk 12,2]
¹¹ A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
¹² I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
¹³ Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
¹⁴ Uzřevše pak vinaři, ^*rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť ^{^}jest dědic; pojďte, ^~zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
     ^*Mt 26,3; 27,1; J 11,53; ^{^}Ž 2,8; Žd 1,2; [^~Gn 37,18; Mt 26,4]
¹⁵ A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
¹⁶ Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: ⁺Odstup to.
     [⁺Ř 3,4.6.31]
¹⁷ A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž ^*pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
     ^*Ž 118,22; Iz 28,16; Mt 21,42 ; Mk 12,10; Sk 4,11; Ř 9,33; 1Pt 2,7
¹⁸ Každý, ^*kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na ^{^}kohož by on upadl, ⁺potřeť jej.
     ^*Iz 8,14.[15]; Za 12,3; ^{^}Dn 2,34 ; [⁺Mt 21,44]
¹⁹ I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu ^*hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
     ^*19,48
²⁰ Tedy ukládajíce o něm, ^*poslali ⁺špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho ^~polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
     ^*[^~]Mt 22,15; Mk 12,13 ; [⁺Ezd 8,31]
²¹ I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
²² Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
²³ Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
²⁴ Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
²⁵ On pak řekl jim: ^*Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
     ^*Mt 17,24; 22,21; Mk 12,14; Ř 13,7
²⁶ I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
²⁷ Přistoupivše ^*pak někteří z saduceů, (^{^}kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
     ^*Mt 22,23; ^{^}Sk 23,6.[8]
²⁸ Řkouce: Mistře, ^*Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
     ^*Dt 25,5
²⁹ I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
³⁰ I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
³¹ A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
³² Nejposléze po všech umřela i žena.
³³ Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
³⁴ A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.
³⁵ Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
³⁶ Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům ⁺zajisté rovni budou. A jsou ^*synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
     ^*1J 3,2; [⁺Mt 22,30]
³⁷ A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, ^*když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
     ^*Ex 3,6; Sk 7,32; Žd 11,16; [Mt 22,32]
³⁸ Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
³⁹ Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, ⁺dobře jsi pověděl.
     [⁺Mk 12,32]
⁴⁰ I neodvážili se jeho na nic více tázati.
⁴¹ On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti ^*synem Davidovým?
     ^*Mt 22,41; Mk 12,35
⁴² A sám David praví v ^*knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
     ^*Ž 110,1; Sk 2,34; 1K 15,25; Žd 1,13; 10,13
⁴³ Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
⁴⁴ Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
⁴⁵ I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
⁴⁶ Varujte ^*se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
     ^*11,39; Mt 23,3n; Mk 12,38n
⁴⁷ Kteříž ^*zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
     ^*2Tm 3,6; Tt 1,11; [Mt 23,14]

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Lukáše: