yl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar ⁺z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
     [⁺L 10,38.39]
² (A to byla ta ^*Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
     ^*12,3; Mt 26,7; Mk 14,3; [L 7,38]
³ Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, ⁺kteréhož miluješ, nemocen jest.
     [⁺13,23]
⁴ A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven ^*byl Syn Boží skrze ni.
     ^*9,3
⁵ Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
⁶ A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
⁷ Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
⁸ Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali ^*tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
     ^*10,31; [8,59]
⁹ Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
¹⁰ Pakliť by kdo chodil ⁺v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
     [⁺8,12; 9,4]
¹¹ To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, ^*spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
     ^*L 8,52; [Mt 9,24; Sk 7,60]
¹² I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
¹³ Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
¹⁴ Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
¹⁵ A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
¹⁶ I řekl Tomáš, ^*kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
     ^*20,24
¹⁷ Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
¹⁸ Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
¹⁹ Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
²⁰ Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
²¹ I řekla Marta k Ježíšovi: ^*Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
     ^*32
²² Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
²³ Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
²⁴ Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při ^*vzkříšení v den nejposlednější.
     ^*5,28; Jb 19,25; Iz 26,19; Ez 37,4 .[5]; Dn 12,2; Sk 23,6; 1K 15,52; Fp 3,21; Ko 3,4; 1Te 4,14; Zj 20,12; [L 14,14]
²⁵ Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i ^*život. Kdo ^{^}věří ve mne, byť pak i umřel, živ ^~bude.
     ^*1,4; 14,6; [1J 5,11]; ^{^}3,16; 1J 5,11; [^~J 6,40.54]
²⁶ A každý, ^*kdož jest živ, a věří ve mne, ^~neumřeť na věky. Věříš-li tomu?
     ^*6,54; [1Te 4,17; ^~J 6,35]
²⁷ Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, ^*že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
     ^*4,25 .[42; 9,35; Mt 16,16; [J 6,69]
²⁸ A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
²⁹ Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
³⁰ (Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom ⁺místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
     [⁺20]
³¹ Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
³² Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: ^*Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
     ^*21
³³ Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
³⁴ A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
³⁵ I ^*zaplakal Ježíš.
     ^*L 19,41
³⁶ Tedy řekli Židé: Aj, kterak ^*ho miloval!
     ^*3.5
³⁷ Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž ^*otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
     ^*9,[6]. 7
³⁸ Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen ⁺byl svrchu položen na ni.
     [⁺Mt 27,60]
³⁹ I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
⁴⁰ Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
⁴¹ Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru ⁺očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
     [⁺Mk 7,34]
⁴² Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ^*ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
     ^*12,30
⁴³ A to pověděv, zavolal ⁺hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
     [⁺5,28]
⁴⁴ I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
⁴⁵ Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, ⁺uvěřili v něho.
     [⁺10,42]
⁴⁶ Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
⁴⁷ I ^*sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: ^{^}Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
     ^*Ž 2,1. 2; Mt 26,3 ; Mk 14,1; L 22,2; Sk 4,27; ^{^}J 12,19
⁴⁸ Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
⁴⁹ Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
⁵⁰ Aniž co o tom přemyšlujete, ^*že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
     ^*18,14
⁵¹ Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
⁵² A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v ⁺jedno.
     [⁺Ef 2,16]
⁵³ Protož od toho dne ^*spolu se o to radili, aby jej zabili.
     ^*10,39; Mt 12,14; Mk 3,6
⁵⁴ Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
⁵⁵ Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
⁵⁶ I ^*hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
     ^*7,11
⁵⁷ Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Jana: