řibližovali se pak ^*k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
     ^*5,32; Mt 9,10; Mk 2,15
² I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento ⁺hříšníky přijímá a jí ^~s nimi.
     [⁺7,39; ^~Mt 11,19]
³ I pověděl jim podobenství toto, řka:
⁴ Kdyby někdo z vás měl ^*sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel ^~k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
     ^*[^~]Mt 18,12; [⁺Ez 34,11.16]
⁵ A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí.
⁶ A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem ⁺nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
     [⁺1Pt 2,25]
⁷ Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad ⁺jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž ^*nepotřebují pokání.
     ^*5,31.[⁺32]
⁸ Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
⁹ A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu ⁺radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
     [⁺1,58]
¹⁰ Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
¹¹ Řekl také Ježíš: Člověk jeden měl dva syny.
¹² Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
¹³ A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa ⁺prostopášně.
     [⁺1Pt 4,4]
¹⁴ A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
¹⁵ I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.
¹⁶ I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.
¹⁷ On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a ⁺já tuto hladem mru!
     [⁺Př 23,21]
¹⁸ Vstana, ⁺půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
     [⁺Jr 3,12n]
¹⁹ A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.
²⁰ I vstav, šel k otci svému. A když ještě ^*opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, ^~a políbil ho.
     ^*Ef 2,13.[17; Sk 2,39; ^~2S 14,33]
²¹ I řekl jemu syn: Otče, ⁺zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.
     [⁺18,13]
²² I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho ⁺to první, a oblecte jej, a dejte ^~prsten na ruku jeho a obuv ^%na nohy.
     [⁺Iz 61,10; Mt 22,11; ^~2K 1,22; ^%Ef 6,15]
²³ A přivedouce ⁺tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.
     [⁺Iz 25,6]
²⁴ Nebo tento syn můj byl ⁺umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
     [⁺Ef 2,1.5]
²⁵ Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
²⁶ I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo.
²⁷ A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
²⁸ I ⁺rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
     [⁺Mt 20,11.15; Sk 11,17.18]
²⁹ A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl.
³⁰ Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné.
³¹ A on řekl mu: ⁺Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
     [⁺Ř 9,4]
³² Ale hodovati ⁺a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.
     [⁺Ř 10,1.2.3]

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Lukáše: