stalo se, když ^*Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, přišel do Efezu, a nalezna tu některé učedlníky,
     ^*1K 1,12
² Řekl k nim: Přijali-li jste ⁺Ducha svatého, uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba, aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý.
     [⁺J 7,39]
³ On pak řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli: Křtěni ^*jsme křtem Janovým.
     ^*18,25
⁴ I řekl Pavel: ^*Janť zajisté křtil křtem pokání, pravě lidu, aby v toho, kterýž měl po něm přijíti, věřili, to jest v Krista Ježíše.
     ^*1,5; 11,16; Mt 3,11; Mk 1,8; L 3,16; J 1,26
⁵ Kteříž pak toho uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše.
⁶ A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil ^*Duch svatý na ně, i mluvili jazyky rozličnými, a prorokovali.
     ^*2,4; 4,31; 8,17; 11,15
⁷ A bylo všech spolu okolo dvanácti mužů.
⁸ Tedy Pavel ⁺všed do školy, směle a svobodně mluvil za tři měsíce, hádaje se a uče o království Božím.
     [⁺17,2]
⁹ A když se někteří ⁺zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestě Boží přede vším množstvím, odstoupiv od nich, oddělil učedlníky, na každý den kázání čině v škole nějakého Tyranna.
     [⁺2Tm 1,15]
¹⁰ A to se dálo za dvě létě, takže všickni, kteříž přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Řekové.
¹¹ A divy ^*veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy,
     ^*14,3; Mk 16,20
¹² Takže i šátky a fěrtochy od jeho těla ⁺na nemocné nosívali, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich.
     [⁺5,15]
¹³ Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků, kteříž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi, jenž měli duchy nečisté, říkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel.
¹⁴ A bylo jich sedm synů jednoho Žida, jménem Scevy, předního kněze, kteříž to činili.
¹⁵ Tedy odpověděv duch zlý, řekl: Ježíše znám, a o Pavlovi vím, ale vy kdo jste?
¹⁶ A obořiv se na ně člověk ten, v kterémž byl duch zlý, a opanovav je, zmocnil se jich, takže nazí a zranění vyběhli z domu toho.
¹⁷ A to známo učiněno jest všechněm Židům i Řekům bydlícím v Efezu, ⁺a spadla bázeň na ně na všecky. I oslaveno jest jméno Pána Ježíše.
     [⁺5,5. 11]
¹⁸ Mnozí pak z věřících ^*přicházeli, vyznávajíce se a zjevujíce skutky své.
     ^*Mt 3,6; 1J 1,9; [⁺L 10,17]
¹⁹ Mnozí také z těch, kteříž se s marnými uměními obírali, snesše knihy o těch věcech, spálili je přede všemi; a početše cenu jejich, shledali toho padesáte tisíců peněz.
²⁰ Tak jest ^*mocně rostlo slovo Páně a zmocňovalo se.
     ^*Iz 55,11; [Sk 6,7]
²¹ A když se to všecko dokonalo, uložil Pavel v duchu svém, aby projda Macedonii a Achaii, šel ⁺do Jeruzaléma, řka: Když pobudu tam, musímť také i na Řím pohleděti.
     [⁺18,21]
²² I poslav ⁺dva z těch, jenž mu ^~přisluhovali, do Macedonie, Timotea a ^%Erasta, sám pozůstal v Azii do času.
     [⁺Mt 11,2]; [^~Sk 13,5; ^%Ř 16,23; 2Tm 4,20]
²³ Tedy stala se v ten čas ⁺nemalá bouřka pro cestu Boží.
     [⁺22,4]
²⁴ Nebo zlatník jeden, jménem Demetrius, kterýž dělával chrámy stříbrné modly Diány, ⁺nemalý zisk přivodil řemeslníkům.
     [⁺16,16]
²⁵ Kteréž svolav, i ty, kteříž byli k těm podobných věcí dělníci, řekl jim: Muži, víte, že z tohoto řemesla jest živnost naše.
²⁶ A vidíte i slyšíte, že netoliko v Efezu, ale téměř po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství lidu, pravě: ^*Že to nejsou bohové, kteříž ⁺jsou rukama udělaní.
     ^*Ex 20,3; Lv 19,4; 26,1; Dt 5,8; 27,15; Ž 97,7; [⁺115,4; Iz 40,18; 42,8; [⁺]Jr 10,3; Ab 2,18
²⁷ A protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti naší přítrž nestala, ale také i veliké bohyně Diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její, kteroužto všecka Azia i všecken světa okršlek ctí.
²⁸ To uslyšavše a naplněni jsouce hněvem, zkřikli řkouce: Veliká jest Diána Efezských.
²⁹ I naplněno jest všecko město rozbrojem, a ⁺valili se všickni spolu na plac, pochopivše ^*Gáia ^~a Aristarcha, Macedonské, tovaryše cesty Pavlovy.
     ^*20,4; 27,2; [⁺2K 1,8; ^~Sk 20,4]
³⁰ Pavlovi pak, když chtěl jíti k lidu, nedopustili učedlníci.
³¹ Ano i někteří z předních mužů Azianských, kteříž jemu přáli, poslavše k němu, prosili ho, aby se nedával do toho hluku.
³² A jedni tak, jiní jinak křičeli; nebo byla obec zbouřena, a mnozí nevěděli, proč jsou se sběhli.
³³ Z zástupu pak někteří Alexandra nějakého táhli k mluvení, kteréhož i Židé k tomu nutili. Alexander ⁺pak pokynuv rukou, chtěl zprávu dáti lidu.
     [⁺12,17; 13,16; 21,40]
³⁴ Ale jakž poznali, že jest Žid, ihned se stal jednostejný všech hlas, jako za dvě hodině volajících: Veliká jest Diána Efezských.
³⁵ A když písař pokojil zástup, řekl: Muži Efezští, i kdož z lidí jest, ješto by nevěděl, že město Efezské slouží veliké bohyni Diáně a od Jupitera spadlému obrazu?
³⁶ A poněvadž tomu odpíráno býti nemůže, slušné jest, abyste se upokojili a nic kvapně nečinili.
³⁷ Přivedli jste zajisté lidi tyto, kteříž nejsou ani svatokrádce ani ruhači bohyně vaší.
³⁸ Jestliže pak Demetrius a ti, kteříž jsou s ním řemeslníci, mají s kým jakou při, však bývá obecný soud, a jsou k tomu konšelé. Nechať jedni druhé viní.
³⁹ Pakli čeho jiného hledáte, i toť můž v pořádném svolání obce skoncováno býti.
⁴⁰ Nebo strach jest, abychom nedošli nesnáze pro tu bouřku dnešní, poněvadž žádné příčiny není, kterouž bychom mohli předložiti, proč jsme se tuto sběhli. A to pověděv, rozpustil lid.

Seznam kapitol knihy Skutkové S. Apoštolů: