o ^*dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i ^{^}hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
     ^*Mt 26,2; L 22,1; J 13,1; ^{^}11,53
² Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
³ A když byl ^*v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.
     ^*Mt 26,6; L 7,37; J 12,3
⁴ I hněvali se ⁺někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?
     [⁺Mt 26,8; J 12,4 ]
⁵ Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.
⁶ Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.
⁷ Však chudé máte ^*vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale ^~mne ne vždy míti budete.
     ^*Dt 15,11; [Mt 26,11; ^~18,20 ]
⁸ Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.
⁹ Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.
¹⁰ Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.
     Mt 26,14; L 22,3.4; J 13,2
¹¹ Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.
¹² Prvního ⁺pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?
     Ex 12,14.[⁺17]; Mt 26,17; L 22,7 ; [⁺Dt 16,5 ]
¹³ I ⁺poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.
     [⁺Mt 21,1 ]
¹⁴ A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest ⁺večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?
     [⁺L 22,11 ]
¹⁵ A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.
¹⁶ I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.
¹⁷ Když pak byl večer, přišel se dvanácti.
     Mt 26,20; L 22,14 ; J 13,21
¹⁸ A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen ⁺pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
     Ž 41,10 ; J 13,18.[⁺21]; Sk 1,16; [⁺Mt 26,21; L 22,22 ]
¹⁹ A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?
²⁰ On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.
²¹ Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.
²² A když oni jedli, ^*vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
     ^*Mt 26,26 ; L 22,19; 1K 11,23.24
²³ A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.
²⁴ I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.
²⁵ Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
²⁶ A sezpívavše písničku, ⁺vyšli na horu Olivetskou.
     [⁺Mt 26,30; L 22,39; J 18,1 ]
²⁷ Potom řekl jim Ježíš: ^*Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo ^{^}psáno jest: Bíti ⁺budu pastýře, a ^~rozprchnou se ovce.
     ^*Mt 26,31; [^~]J 16,32; ^{^}[⁺]Za 13,7
²⁸ Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.
     16,7 ; Mt 26,32; 28,7
²⁹ Tedy Petr řekl ⁺jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.
     [⁺J 13,37 ]
³⁰ Řekl ⁺jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.
     [⁺Mt 26,34 ]; [L 22,34; J 13,38 ]
³¹ On pak mnohem více mluvil: ^*Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.
     ^*J 13,37
³² I ^*přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.
     ^*Mt 26,36 ; L 22,39; J 18,1
³³ A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
³⁴ I dí jim: ^*Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.
     ^*J 12,27; [Mt 26,38 ]
³⁵ A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
     L 22,41
³⁶ I řekl: Abba, Otče, ⁺všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ^~ne, což já chci, ^*ale co ty.
     ^*[^~]J 6,38; [⁺Mk 10,27; L 1,32.37; ^~Mt 26,39 ]
³⁷ I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?
³⁸ Bděte ^*a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť ^{^}zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
     ^*Mt 25,13; 26,41 ; [L 22,40]; ^{^}Ga 5,17
³⁹ A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.
⁴⁰ A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.
⁴¹ I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již ⁺a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
     [⁺Mt 26,45 ]
⁴² Vstaňte, ⁺pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.
     [⁺J 14,31 ]
⁴³ A hned, když on ještě mluvil, přišel ^*Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.
     ^*Mt 26,47; L 22,47; J 18,3
⁴⁴ Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.
⁴⁵ A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.
     2S 20,9
⁴⁶ Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.
⁴⁷ Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, ⁺vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.
     [⁺Mt 26,51 ]; [L 22,50; J 18,10.26 ]
⁴⁸ I odpověděv Ježíš, řekl jim: ^*Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?
     ^*Mt 26,55; L 22,52
⁴⁹ Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila ^*písma.
     ^*Ž 22,[7].13 ; Ž 69,10; Iz 53,[7].10.[12]; Mt 26,56; [L 22,52.53 ]
⁵⁰ Tedy učedlníci ^*opustivše jej, všickni utekli.
     ^*Ž 88,9 ; [Jb 19,13; Mt 26,56 ]
⁵¹ Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.
⁵² On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
⁵³ I přivedli ^*Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.
     ^*Mt 26,57; L 22,54 ; J 18,[13.14].24
⁵⁴ Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl ⁺s služebníky, zhřívaje se u ohně.
     [⁺L 22,56 ]
⁵⁵ Ale nejvyšší kněz ⁺i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.
     Mt 26,59 ; [⁺Sk 6,13 ]
⁵⁶ Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.
⁵⁷ Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:
⁵⁸ My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím ^*chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.
     ^*J 2,19; [Mk 15,29 ]
⁵⁹ Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.
⁶⁰ Tedy povstav ⁺nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?
     [⁺Mt 26,62 ]
⁶¹ Ale on ^*mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: ^{^}Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?
     ^*Iz 53,7; Sk 8,32; ^{^}L 22,67; [Mt 16,16 ]
⁶² A Ježíš řekl: Jáť jsem, ^*a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými. \
     ^*Dn 7,13 ; Mt 26,64; [24,30]; L 22,69; [21,27 ]
⁶³ Tedy nejvyšší kněz ⁺roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
     [⁺Lv 10,6; Nu 14,6 ]
⁶⁴ Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni ⁺odsoudili jej, že jest hoden smrti.
     [⁺Jr 26,11; Mt 26,66 ]
⁶⁵ I ⁺počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.
     Iz 50,6; [⁺Jb 16,10; Mt 26,67; J 19,3 ]
⁶⁶ A když byl ⁺Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.
     Mt 26,69; L 22,[⁺55].56; J 18,17
⁶⁷ A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
⁶⁸ Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.
⁶⁹ Tedy děvečka, ⁺uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.
     [⁺Mt 26,71; L 22,58 ]; [J 18,25 ]
⁷⁰ A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.
⁷¹ On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.
⁷² A hned po druhé kohout zazpíval. I ⁺rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že ^*prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.
     [⁺30] ; ^*Mt 26,[⁺34].75; L 22,[⁺34].61; J 13,38

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Marka: