ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest větší ⁺v království nebeském?
     Mk 9,33.[⁺34]; L 9,46; 22,24 ; [⁺Mt 15,19 ]
² A zavolav ⁺Ježíš pacholete, postavil je uprostřed nich,
     [⁺Mk 9,36 ]
³ A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a ⁺nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
     [⁺19,14; Mk 10,15 ]
⁴ Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest ⁺větší v království nebeském.
     [⁺1Pt 5,6 ]
⁵ A kdož by koli přijal ⁺pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.
     [⁺10,40 ]
⁶ Kdo by pak ⁺pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.
     [⁺]Mk 9,42; L 17,1
⁷ Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to ^*býti, aby přicházela pohoršení, ale ^~však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.
     ^*1K 11,19; [2Te 2,11; ^~Mt 26,24 ]
⁸ Protož jestliže ^*ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně.
     ^*5,30; Mk 9,43
⁹ A pakli oko tvé pohoršuje tebe, ⁺vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.
     [⁺5,29 ]
¹⁰ Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že ^*andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.
     ^*Ž 34,8
¹¹ Nebo přišel ⁺Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.
     [⁺]L 19,10; [⁺1Tm 1,15 ]
¹² Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl ⁺sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?
     [⁺]L 15,4
¹³ A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.
¹⁴ Takť není ⁺vůle před Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.
     [⁺2Pt 3,9 ]
¹⁵ Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a ^*potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal ^~jsi bratra svého.
     ^*Lv 19,17; [Př 17,10 ]; L 17,3; [^~]Jk 5,19.[20]
¹⁶ Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě jednoho anebo dva, aby v ústech ^*dvou nebo tří svědků stálo každé slovo.
     ^*Dt 17,6; 19,15; J 8,17; 2K 13,1; Žd 10,28
¹⁷ Pakliť by jich neuposlechl, ⁺pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako ^*pohan a publikán.
     ^*1K 5,5; 2K 6,14; [Ř 16,17 ]; 2Te 3,14; [⁺1Tm 5,20 ]
¹⁸ Amen pravím vám: ^*Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
     ^*16,19; J 20,23
¹⁹ Opět pravím vám: ⁺Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o ^~všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
     [⁺Mk 11,24; ^~1J 3,22; Jk 5,16 ]
²⁰ Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem ^*já uprostřed nich.
     ^*L 24,15.[36; Mt 28,20]
²¹ Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát?
²² I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do ⁺sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.
     [⁺L 17,4 ]
²³ A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl ⁺počet klásti s služebníky svými.
     [⁺Jb 9,1.2 ]; [Ž 143,2 ]
²⁴ A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.
²⁵ A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.
²⁶ Tedy padna služebník ten, prosil ho, řka: Pane, poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
²⁷ I ⁺slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a ^~dluh jemu odpustil.
     [⁺Ex 4,6.7]; ^~L 7,42 ]
²⁸ Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.
²⁹ Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
³⁰ On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.
³¹ Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
³² Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.
³³ Zdaližs i ⁺ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?
     [⁺Jk 2,13 ]
³⁴ I ⁺rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
     [⁺5,25.26 ]
³⁵ Takť i ^*Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění.
     ^*6,15; Mk 11,[25].26; Jk 2,13

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Matouše: