ežíš pak odšel na horu Olivetskou.
² Potom na ⁺úsvitě zase ^~přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.
     [⁺Sk 5,21; ^~7,14]
³ I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,
⁴ Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
⁵ A ^*v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
     ^*Lv 20,10; Dt 22,22
⁶ A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
⁷ A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: ⁺Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
     [⁺Dt 17,7]
⁸ A opět schýliv se, psal na zemi.
⁹ A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.
¹⁰ A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
¹¹ Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž ^*a nehřeš více.
     ^*5,14
¹² Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem ^*Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.
     ^*1,[5] .9; 9,5; 12,46; [Iz 42,6.7.16]
¹³ I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
¹⁴ Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli ^*já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; ^{^}nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.
     ^*5,31; ^{^}7,28
¹⁵ Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.
¹⁶ A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo ⁺nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
     [⁺29; 16,32]
¹⁷ A v ^*Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
     ^*Nu 35,30; Dt 17,6; 19,15; Mt 18,16; 2K 13,1; Žd 10,28
¹⁸ Jáť svědectví vydávám sám o sobě, ^*a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
     ^*Mt 3,17; 17,5; Mk 1,11; 9,7; L 3,22; 9,35; 2Pt 1,17
¹⁹ Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani ^*Otce mého. Kdybyste mne znali, ^~i Otce mého znali byste.
     ^*[^~]14,7; 16,3
²⁰ Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, ^*nebo ještě byla ^~nepřišla hodina jeho.
     ^*7,30 .44; [^~2,4]
²¹ I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, ^*a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
     ^*7,34; 13,33
²² I ⁺pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
     [⁺7,35]
²³ I řekl jim: Vy ^*z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
     ^*3,31
²⁴ Protož jsem řekl vám: Že ⁺zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.
     [⁺Mk 16,16]
²⁵ I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, ⁺což hned s počátku pravím vám.
     [⁺4,26; 9,37]
²⁶ Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný ⁺jest, a já, což jsem slyšel od něho, ^~to mluvím na světě.
     [⁺7,28; Ř 3,4; ^~J 15,15]
²⁷ A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.
²⁸ Protož řekl jim Ježíš: ^*Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ^{^}ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.
     ^*3,14; 12,32; ^{^}7,16; 12,49; 14,10
²⁹ A ten, ^*kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
     ^*14,10
³⁰ Ty věci když mluvil, ^*mnozí uvěřili v něho.
     ^*7,31; [2,11]
³¹ Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy ⁺zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
     [⁺7,17]; [15,10 .14]
³² A poznáte pravdu, ^*a pravda vás vysvobodí.
     ^*Ř 6,18 [.22]; Ga 5,1; 1Pt 2,16
³³ I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?
³⁴ Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že ^*každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
     ^*Ř 6,16 .20; 2Pt 2,19; [1J 3,8]
³⁵ A ⁺služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky.
     [⁺Ga 4,30]
³⁶ Protož jestližeť vás ^*vysvobodí Syn, právě svobodní budete.
     ^*32; Ř 8,2
³⁷ Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.
³⁸ Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.
³⁹ Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest ⁺Abraham. Dí jim Ježíš: ^*Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili ^~byste ^%skutky Abrahamovy.
     ^*[^~]Ř 2,28; 9,6; [⁺Mt 3,9; L 3,8; ^%Ga 3,7]
⁴⁰ Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, ^*kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.
     ^*17,17
⁴¹ Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.
⁴² Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, ⁺milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha ^~pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
     [⁺16,27; ^~13,3]
⁴³ Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.
⁴⁴ Vy z ⁺otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On ^*byl vražedník od počátku, a v ^%pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo ^$lhář jest a otec lži.
     ^*[⁺]1J 3,8; [^~]Gn 3,4; [^%2K 11,3; ^%2Pt 2,4]; [^$1Kr 22,22]
⁴⁵ Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
⁴⁶ Kdo ⁺z vás bude ^~mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
     [⁺16,8; ^~1Pt 2,22]
⁴⁷ Kdo ^*z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy ^~neslyšíte, že z Boha nejste.
     10,27; ^*1J 4,6; [^~J 6,36]
⁴⁸ Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ^*ďábelství máš?
     ^*10,20; [7,20]
⁴⁹ Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ⁺ctím Otce svého; než vy jste ^~mne neuctili.
     [⁺7,18; ^~Ř 2,23]
⁵⁰ Jáť pak ⁺nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
     [⁺6,15]
⁵¹ Amen, amen pravím vám: ^*Bude-li kdo zachovávati slovo mé, ⁺smrti neuzří na věky.
     ^*5,24; [⁺11,26]
⁵² Tedy řekli mu Židé: ^*Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.
     ^*7,20; Mt 9,34; 12,24; Mk 3,22; L 11,15
⁵³ Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?
⁵⁴ Odpověděl Ježíš: ^*Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
     ^*5,41
⁵⁵ A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
⁵⁶ Abraham, otec váš, ⁺veselil se, ^~aby viděl den můj, i ^%viděl, a radoval se.
     [⁺Gn 17,17; ^~L 10,24; ^%Žd 11,13]
⁵⁷ Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
⁵⁸ Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli ⁺Abraham byl, ^*já jsem.
     ^*Ex 3,6; [⁺J 1,1 .2 .15 .30]
⁵⁹ I ^*zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš ^{^}pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.
     ^*10,31; ^{^}L 4,30

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Jana: