jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan,
² (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho,)
³ Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee.
⁴ Musil pak jíti skrze Samaří.
⁵ I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal ⁺Jákob Jozefovi, synu svému.
     [⁺Gn 33,19; 48,22]
⁶ Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.
⁷ I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: ⁺Dej mi píti.
     [⁺Gn 24,17]
⁸ (Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.)
⁹ I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo ⁺neobcují Židé s Samaritány.)
     [⁺8,48; 2Kr 17,24; L 9,52]
¹⁰ Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody ^*živé.
     ^*7,37; [6,35]; Iz 55,1 ; Jr 2,13; 17,8
¹¹ I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
¹² Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
¹³ Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije ⁺vodu tuto, žízniti bude opět.
     [⁺6,58]
¹⁴ Ale kdož by se napil vody té, kterouž ^*já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.
     ^*7,38 [; 6,27.35]
¹⁵ Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
¹⁶ Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.
¹⁷ Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.
¹⁸ Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
¹⁹ Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty ^*prorok.
     ^*6,14 ; L 7,16; 24,19
²⁰ Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v ^*Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.
     ^*Dt 12,5.[11]; 1Kr 8,29[n]; 9,3; 2Pa 7,12
²¹ Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.
²² Vy se modlíte, a ^*nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo ^{^}spasení z Židů jest.
     ^*2Kr 17,29; [Mt 20,22]; ^{^}Gn 12,3; 18,18; 22,18; 26,4; Žd 7,14; [Iz 2,3; L 24,47; Ř 3,1.2]
²³ Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
²⁴ Bůh ^*duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.
     ^*2K 3,17
²⁵ Dí jemu žena: Vím, ^*že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
     ^*1,41.[42]
²⁶ Dí jí Ježíš: ^*Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.
     ^*8,25
²⁷ A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?
²⁸ I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
²⁹ Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?
³⁰ Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
³¹ Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
³² A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.
³³ Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
³⁴ Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
³⁵ Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se ^*již bělejí ke žni.
     ^*Mt 9,37; L 10,2
³⁶ Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.
³⁷ Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.
³⁸ Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. ^*Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
     ^*1Pt 1,12
³⁹ Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.
⁴⁰ A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
⁴¹ A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
⁴² A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; ⁺nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.
     [⁺17,8]
⁴³ Po ⁺dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
     [⁺Mt 4,12]
⁴⁴ Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že ^*prorok v vlasti své v vážnosti není.
     ^*Mt 13,57; Mk 6,4; L 4,24
⁴⁵ A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.
⁴⁶ Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto ^*učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
     ^*2,[1n].9
⁴⁷ Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.
⁴⁸ I řekl k němu Ježíš: ^*Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
     ^*Mt 12,39; 16,1; Mk 8,12; L 11,29; 1K 1,22; [J 2,18]
⁴⁹ Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.
⁵⁰ Dí jemu Ježíš: Jdi, ⁺syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.
     [⁺1Kr 17,23]
⁵¹ Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.
⁵² Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
⁵³ Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil ⁺on i dům jeho všecken.
     [⁺Sk 18,8]
⁵⁴ To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Jana: