eště dále Job vedl řeč svou, a řekl:
² Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
³ Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
⁴ Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
⁵ Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
⁶ Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
⁷ Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
⁸ Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
⁹ Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
¹⁰ Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
¹¹ Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
¹² Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
¹³ Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
¹⁴ V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
¹⁵ Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
¹⁶ Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
¹⁷ A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
¹⁸ A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
¹⁹ Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
²⁰ Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
²¹ Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
²² Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
²³ Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
²⁴ Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
²⁵ Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.

Seznam kapitol knihy Kniha Jobova: