rotož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu ^pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
Seznam kapitol knihyEpištola S. Pavla k Židům:
[^9,14]
2
Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.
3
A toť učiníme, ^dopustí-li Bůh.
[^Sk 18,21;
1K 4,19;
Jk 4,15]
4
Nebo *nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
*10,26;
2Pt 2,20;
[Mt 12,31.
45]
5
Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,
6
Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
7
Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
8
Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a ^blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
[^Mt 21,19]
9
My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
10
Neboť není ^nespravedlivý Bůh, aby se ~zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
[^Ř 3,4;
~2Pa 15,7];
[Mt 10,42]
11
Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty ^naděje,
[^3,6.
14;
Mt 24,13]
12
Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
13
Abrahamovi zajisté zaslíbení ^čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, *přisáhl skrze sebe samého,
*Gn 22,16.
17;
[12,3];
[^]Ž 105,9;
[^]L 1,73
14
Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
15
A ^tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
[^0,36]
16
Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
17
A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
18
Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh ^klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
[^Nu 23,19];
[Tt 1,2]
19
Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
20
Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu ^Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.
[^3,1];
[5,6;
Ž 110,4]