stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže ⁺a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním,
     [⁺4,43]
² I ženy ⁺některé, kteréž byly uzdraveny od duchů zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, ^*z nížto bylo sedm ďáblů vyšlo,
     ^*Mk 16,9; [⁺Mt 27,55.56 ]
³ A Johanna manželka Chuzova, úředníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých.
⁴ Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních měst hrnuli se k němu, ⁺mluvil jim v podobenství:
     [⁺Mt 13,3; Mk 4,2 ]
⁵ Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je.
     Mt 13,3; Mk 4,3
⁶ A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemělo vláhy.
⁷ Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.
⁸ A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo ⁺užitek stý. To pověděv, volal: ^~Kdo má uši k slyšení, slyš.
     [⁺Gn 26,12; ^~Mt 11,15 ]
⁹ I ^*otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest ⁺to podobenství?
     ^*Mt 13,10; [⁺]Mk 4,10
¹⁰ A on řekl: Vám ⁺dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby ^*hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli.
     ^*Iz 6,9.[10]; Ez 12,2; J 12,40; Sk 28,26 ; Ř 11,8; [Mt 11,25; ⁺Mt 13,14 ]
¹¹ Jestiť pak ^*podobenství toto: Símě jest slovo Boží.
     ^*Mt 13,18; Mk 4,13
¹² A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.
¹³ Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí příjímají slovo, a tiť kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují.
¹⁴ Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyšíce, a po pečování ⁺a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.
     [⁺18,24; Mt 19,23; Mk 10,23; 1Tm 6,9 ]
¹⁵ Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kteřížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek ⁺přinášejí v trpělivosti.
     [⁺Žd 10,36 ]
¹⁶ Nižádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
     11,33; Mt 5,15; Mk 4,21
¹⁷ Nebo nic ^*není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti a na světlo vyjíti.
     ^*12,2; Jb 12,22; Mt 10,26; Mk 4,22
¹⁸ Protož ⁺vizte, jak slyšíte. ^*Nebo kdož ^~má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho.
     ^*19,26; [^~]Mt 13,12; 25,29; [^~]Mk 4,[⁺24].25; [^~L 19,26]
¹⁹ Tedy ^*přišli k němu ⁺matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.
     ^*[⁺]Mt 12,46; [⁺13,55]; Mk 3,32
²⁰ I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti.
²¹ A on odpověděv, řekl k nim: Matka má ⁺a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je.
     Mt 12,50; [⁺]J 15,14 ; [⁺2K 5,16 ]
²² Stalo ^*se pak v jeden den, že on vstoupil ⁺na lodí i učedlníci jeho. I řekl k nim: Přeplavme se přes jezero. I odstrčili lodí od břehu.
     ^*Mt 8,23; Mk 4,[⁺35].36
²³ A když se plavili, usnul. Tedy přišla bouře tuhého ⁺větru na jezero, a vlny lodí naplňovaly, takže v nebezpečenství byli.
     [⁺Jon 1,4.5; Sk 27,14.41 ]
²⁴ I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I přestala bouře, a stalo se utišení.
²⁵ I řekl jim: Kde ⁺je víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: ^*I kdo jest tento, že ^~větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?
     ^*[^~]Jb 26,12; [^~]Ž 107,25.[29] ; [⁺Mt 8,26; Mk 4,40 ]
²⁶ I plavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.
²⁷ A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.
     Mt 8,28; Mk 5,2
²⁸ Ten uzřev Ježíše zkřikl a padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co je ⁺tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.
     [⁺Mt 8,29; Mk 5,7 ]
²⁹ Nebo přikazoval duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, a býval ukován řetězy a v poutech ostříhán, ale on polámal okovy a býval od ďábelství puzen na poušť.
³⁰ I otázal se Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: ⁺Tma. Neb bylo mnoho ďáblů vešlo do něho.
     [⁺Mk 5,9 ]
³¹ Tedy prosili ho, aby jim nepřikazoval jíti do propasti.
³² Bylo pak tu ^*veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho ďáblové, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.
     ^*Mt 8,30
³³ I vyšedše ďáblové z člověka, vešli do vepřů, a hned běželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera, i ztonulo.
³⁴ A viděvše pastýři, co se stalo, utekli pryč; a šedše, vypravovali to v městě i po vsech.
³⁵ I vyšli lidé, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.
³⁶ A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest zdráv učiněn ten, jenž měl ďábelství.
³⁷ I ^*prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo ^~bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.
     ^*Sk 16,39 ; [⁺Mt 8,34; Mk 5,17; ^~L 1,65 ]
³⁸ Prosil ^*ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:
     ^*Mk 5,18
³⁹ Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak ⁺veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.
     [⁺Ž 126,2.3 ]
⁴⁰ Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.
⁴¹ A ⁺aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.
     [⁺Mt 9,18; Mk 5,22 ]
⁴² Nebo měl dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.
     Mt 9,18 ; Mk 5,23
⁴³ Tedy ⁺žena jedna, jenž ^~nemoc svou trpěla od let dvanácti, (kterážto byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,)
     [⁺Mt 9,20; Mk 5,25; ^~Lv 15,25 ]
⁴⁴ Přistoupivši ⁺pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.
     Mt 9,20; Mk 5,27; [⁺L 7,38 ]
⁴⁵ I řekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?
⁴⁶ I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.
⁴⁷ A viduci žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.
⁴⁸ A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, ⁺víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.
     [⁺7,50 ]
⁴⁹ A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Již umřela dcera tvá, nezaměstnávej Mistra.
     Mt 9,18 ; Mk 5,35
⁵⁰ Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Nebojž se, ^*věř toliko, a zdrávať bude.
     ^*Mk 5,36
⁵¹ A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.
⁵² Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: ⁺Neplačtež. ^~Neumřelať, ale ^*spíť.
     ^*Dn 12,2; Mt 25,5; J 11,11 ; Sk 7,60; 13,36; 1Te 4,15; 2Pt 3,4; [⁺L 7,13; ^~Mt 9,24 ]
⁵³ I posmívali se jemu, vědouce, že jest umřela.
⁵⁴ On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, řka: Děvečko, vstaň!
⁵⁵ I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.
⁵⁶ I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Lukáše: