obrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
Seznam kapitol knihy Kniha Žalmů: