edy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
² A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, ⁺maje ducha nečistého.
     Mt 8,28; L 8,26.27.[⁺29]
³ Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
⁴ Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
⁵ A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, ⁺křiče a tepa se kamením.
     [⁺1Kr 18,28 ]
⁶ Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel ⁺a poklonil se jemu,
     [⁺3,11 ]; [L 8,28 ]
⁷ A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest ⁺tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
     [⁺1,24; Mt 8,29 ]
⁸ (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
⁹ I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
¹⁰ I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
¹¹ Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
     Mt 8,30
¹² I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
     L 8,32
¹³ I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
¹⁴ Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
¹⁵ I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
¹⁶ A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
¹⁷ Tedy ⁺počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
     L 8,37; Sk 16,39; [⁺Mt 8,34 ]
¹⁸ A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
¹⁹ Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj ⁺jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
     [⁺Ž 116,10.17; L 8,39 ]; [1Tm 1,13 ]
²⁰ I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
²¹ A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
²² A aj, ^*přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
     ^*Mt 9,18; L 8,41
²³ A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
²⁴ I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
²⁵ (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
     Lv 15,25
²⁶ A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
     Mt 9,20; L 8,43
²⁷ Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
²⁸ Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
²⁹ A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od ⁺neduhu svého.
     [⁺34 ]
³⁰ A hned Ježíš poznav ⁺sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
     [⁺L 6,19; 8,46; J 1,16 ]
³¹ I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
³² I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
³³ Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
³⁴ On pak řekl jí: Dcero, ^*víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
     ^*L 7,50 ; [Mk 10,52; Mt 9,22 ]
³⁵ A ^*když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
     ^*L 8,49
³⁶ Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
³⁷ I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
³⁸ I ^*přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
     ^*Mt 9,23; L 8,51
³⁹ I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale ^*spí.
     ^*J 11,11; [Mt 9,24; L 8,52 ]
⁴⁰ I ⁺posmívali se jemu. ^*On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
     ^*2Kr 4,33; [⁺Gn 18,12 ]
⁴¹ A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: ⁺Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
     [⁺L 7,14; J 5,8 ]; [Sk 9,40 ]
⁴² A ^*hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
     ^*Sk 9,40
⁴³ A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.

Seznam kapitol knihy Evangelium S. Marka: